Matka musí být ten nejsilnější člověk na světě, který bojuje jako lev a zároveň musí být ten nejněžnější, nejhodnější a nejlaskavější člověk v celém vesmíru. Zní to přehnaně? Matka totiž musí dítěti zajistit bezpečí. A to není rozhodně zadarmo a bez boje.
Matka je klíčovou postavou v dětství dítěte. Pokud selhává otec, je to pro dítě samozřejmě hrozné, ale když selhává matka, pravděpodobně to bude mít naprosto devastující následky na psychiku dítěte.

Významná německá psychoanalytička a velká kritika Sigmunda Freuda Karen Horney prezentovala názor, že dítě se rodí do světa plného problémů, které mají zásadní vliv na jeho pozdější osobnost i život. Pokud je dítě v dětství příliš často vystaveno neurotickým vlivům, cítí se nejisté a zranitelné, prožívá základní úzkost, pocit osamocenosti a bezmocnosti v nepřátelském světě. Proti tomu si vytváří své vlastní obranné mechanismy, které má podobu určitého přístupu, který trvá až do dospělosti. Jako o neurotickém postoji mluvíme v tom případě, že jeden z těchto pohybů ve vztahu k lidem převažuje.
 

Pohyby mohou být tohoto typu

·         Pohyb k lidem– vychází z předpokladu, že druzí nabídnou pocit a bezpečí, pokud se člověk podrobí. Tito lidé si počínají oddaně ve snaze získat si přízeň. To vede k sebeobětování.
·         Pohyb proti lidem– vychází z předpokladu, že mocnému nikdo neublíží. Příčinou však není síla, ale úzkost a strach. Tento člověk si myslí, že svět je nepřátelský a podle toho se chová. Bojí se, že bude vykořisťován, ale nečiní mu problém toto dělat druhým lidem.
·         Pohyb od lidí– vychází z předpokladu, že samota je jistota, neurotik vyhledává fyzickou i duševní samotu, chce zůstat stranou, rezignuje na mezilidské vztahy, které jsou nebezpečné. Takový člověk se věnuje svým zájmům (knihy, umění) a nezapojuje se do sociálního života.

 
Žádná matka určitě nechce, aby si její dítě osvojilo jakýkoli z těchto postojů. Proto mu musí zajistit klidné a v rámci možností vyrovnané dětství.