U nás na Moravě se zkvasí všechno. Ať je to, co je to. Nejrozšířenější je pochopitelně proslavená slivovice, která je přímo božským nápojem, je-li ovšem správně udělaná. Bohužel, jsou léta, když švestky nejsou, nebo je jich málo, nebo mají málo cukru.
Tu všichni sáhnou po jablkách a dělá kvas jak divý. Jen když nejsou švestky. A to je ovšem velká chyba. Nebo byla. Nyní se již ví, že kvalitní jablkovice se směle slivovici vyrovná a v některých případech ji může dokonce i chuťově překonat.
Ovšem to hodně záleží právě na rmutování neboli, hezky česky, rozmělnění. To je totiž první krok k výrobě jablkovice. Nebo kalvadosu? Pozor! Kalvados a jablkovice rozhodně není totéž, byť jsou základem stejné suroviny.
Největším rozdílem je kvašení, což je druhý krok k výrobě pálenky. Pro jablkovici je kvas ze rozemletých, nebo drcených jablek, kdežto Kalvádos má za kvas jablečný mošt, nebo jablečnou vínovici. Navíc zraje v sudech, a to v sudech dubových.
Takže pojmy jsme si vysvětlili a nyní k vážné práci.
Nejvícepráce je pochopitelně se sběrem. Musíte zaměstnat každého, kdo má ruce, nohy a je jen trochu schopen pohybu. Babička na vozíčku může také sbírat. Nu a když máme sběr jablíček za sebou šup s nimi do kvasu a …
Néééé. Kdepáááák. Jako, ano, jde to i takto, ale výsledek bude přinejmenším nejistý. Je tu totiž problém kyselosti. Ty se začnou z jablek odbourávat samočinně, ale až o hodně později. Na kvas nejsou dobrá jablka zralá k jídlu. Ne. Naopak, přezrálá. Teprve až se začnou scvrkávat, tak jsou dobrá do kvasu, který bude bez kyselin, a bude opravdu výborný. Pak už je v podstatě jedno, zda jablka rozemelete, nebo nadrtíte, výsledek bude naprosto stejný, i když kolem toho se najdou ti, kteří tvrdí o té své technice, že je lepší.
Nuže pak se to celé vykvasí, vypálí a již je možno ochutnávat. Ale ani to ještě nebude ono, protože správná jablkovice si má na chvíli lehnout, odpočinout. Pak teprve ji pijte a odpočívejte zase vy.